Pexeso

Ta láska tak prudká, křehká, něžná, zoufalá. Ta láska krásná jako den a špatná jako počasí. To je láska tvá, to je láska má, ta co byla. Ta věc každý den nová, která se nikdy nezměnila. Můžeme oba dva odejít a vrátit se. Zapomenout a pak znovu spát, vzbudit se a smát a mládnout. Naše láska zůstane tady. Paličatá jako mezek, živější než touha, krutější než paměť, něžnější než vzpomínka, krásnější než den, křehčí než dítě. Dívá se na nás s úsměvem a mluví k nám bez řečí. A já ji poslouchám a křičím: Zůstaň tady, tam kde jsi, tam kdes byla dřív. Nehýbej se, neodcházej! My co jsme byli milováni, my na tebe zapomněli. Ty na nás nezapomeň! V lese paměti zas vynoř se náhle z šumu a hluku, podej nám svou ruku a zas nás spas!